Zdeněk Černý a BIOMAC: Na rodinnou firmu nedám dopustit

6.11.2014

„Nejprve jsem uspěl v zahraničí a až poté v Česku“, říká Zdeněk Černý, zakladatel a majitel firmy Biomac, která se specializuje na biopaliva.

Zdeněk Černý (zdroj: www.tzb-info.cz)
Zdeněk Černý (zdroj: www.tzb-info.cz)

O zaměření firmy na ekopaliva měl Zdeněk Černý jasno od samého počátku podnikání v devadesátých letech minulého století, ale formu společnosti hledal deset let. V současné době už ví, že nejlepší je rodinný podnik, a proto ten jeho nese název Biomac Ing. Černý. Specializuje se na výrobu linek na produkci dřevěných pelet a briket, ale také tyto produkty vyrábí a prodává.

Navzdory všem statistikám, podle kterých přežívá jen 30 procent rodinných firem, je tento byznysmen z Uničova na Moravě přesvědčený, že volil správně.

„Podívejte se na Německo, tam 80 procent hospodářství tvoří rodinné firmy. Ale to není můj hlavní důvod, prostě tohle řešení cítím jako nejlepší. Je to dobrý model, protože se lépe tahá za jeden provaz. Jsme jedna velká rodina, a kdo může za firmu bojovat víc než rodina,“ míní 50letý byznysmen.

V nejužším managementu Biomacu je pět lidí, z toho čtyři jsou rodinní příslušníci. Když má Černý jmenovat všechny členy rodiny zapojené do firmy, tak zmiňuje hlavně dva synovce, bratra, bratrance a samozřejmě syna s manželkou. Zatím je Černý stoprocentním vlastníkem společnosti, ale uvažuje o majetkovém zapojení syna a synovců, protože by byl rád, aby nastupující generace měla nejen svůj díl odpovědnosti, ale také podíl ve firmě. Je zřejmé, že není typem podnikatele, který chce držet otěže firmy jen ve svých rukou a o rodinné firmě hovořit proto, že to hezky zní. On opravdu chápe tento pojem do všech důsledků. Ale zároveň je byznysmenem, který úspěšné podnikání spojuje se vzděláním. Věří totiž, že výzkum a vývoj umožňují firmám dlouhodobé uplatnění na trhu, a k tomu je třeba mít profesně erudované lidi.

Takže synovec Martin, který se stará o obchod a marketing, vystudoval zahraniční obchod, druhý synovec Lukáš, jenž má na starost výstavbu nových závodů, je absolventem báňské strojní. Syn Jakub nedávno dokončil VUT v Brně, obor energetika.

„Přerůstá mě v centimetrech i v oboru. Já jsem totiž absolvent VUT strojní fakulty a červený diplom mně unikl o vlásek, zatímco on ho získal,“ naznačuje Černý, že syn má víc než jeho 192 centimetrů, a hlavně také chuť ve firmě uspět, proto chtěl získat maximum teoretických znalostí.

Zdeněk Černý je tedy jak výškou, tak i svými názory a urputností, s jakou jde za rozvojem a rozšiřováním firmy, opravdu nepřehlédnutelný podnikatel. Navíc vizionářsky vsadil na obor, kterému málokdo v Česku koncem minulého století věřil. Zásoby uhlí, jaderné elektrárny a plné roury přitékající ropy a plynu nenaznačovaly, že by měla paliva z dřevního odpadu šanci na větší rozmach a úspěch. „Už v roce 1990 bylo mým cílem, že zaútočíme na trhy proti uhlí a plynu z oblastí, které jsou nevyzpytatelné, v čemž mi dává aktuální politická a hospodářská situace za pravdu. Moc se mi líbí, že Evropská unie začíná upřednostňovat národní zdroje a dovážet by se mělo až to, co nezískáme ze zdrojů ve svých zemích,“ uvádí Zdeněk Černý.

biomac_peletyA jak se vlastně stalo, že strojní inženýr, který projektoval ve státním podniku Unex kolesová rypadla na těžbu uhlí, vsadil na biopalivo? Hned po listopadu 1989 se kolektiv zkušených výzkumných pracovníků v důchodovém věku, který Černý vedl, zabýval myšlenkou na výrobu strojů zpracovávajících biomasu. Ale než stihla tahle parta své nápady realizovat, přišla privatizace a americké investiční fondy rozpustily konstrukci i vývoj v Unexu. „Byl jsem trochu naštvaný, že fabrika takhle končí s oborem biomasy, a tak jsem v roce 1992 odešel do soukromé sféry. Ještě jsem neměl na to, abych založil vlastní firmu, ale věděl jsem, že chci dál dělat na strojích pro zpracování biomasy,“ vypráví Černý.

Nejprve tedy pracoval na vývoji zpracovatelských strojů v obchodní firmě svého kamaráda, pak založil s bývalým kolegou montážní firmu Karolína – Tech a nakonec se společníky první briketárnu, pro niž vymyslel linku na výrobu dřevěných briket z odpadového dřeva, další společnost Biomac Trade. Přesně na tom, jak po určitém čase opouštěl jednotlivé společnosti, je patrné, že mu příliš nevyhovovala práce s nejrůznějšími společníky. Vždy se dostal do stadia, kdy mu vadil různý přístup k práci. On chtěl dělat skoro nonstop a vydělané peníze ihned investovat do podniku. Měl dojem, že společníci nerozumějí jeho vizím, které by on tak rád co nejrychleji realizoval. „A to mě ubíjelo. Bralo mi to elán a chuť do práce. Vždycky jsme se rozešli poklidnou formou a já si konečně v roce 2000 uvědomil, že musím založit vlastní firmu, za kterou budu odpovídat svým jménem a kterou povedu přesně podle svých představ,“ vzpomíná majitel a zakladatel firmy Biomac Ing. Černý.

Poměrně nerad přiznává, že v té době trochu i zapochyboval a uvažoval, zda se nenechat někde zaměstnat zase jako konstruktér. Ale pak si řekl, že za téměř deset let práce kolem strojů na zpracování dřevního odpadu už spoustu problémů vyřešil, hodně se naučil nejen ohledně jejich vývoje a výroby, ale i jak řídit společnost. A že by byla škoda vracet se k rýsovacímu prknu a být jen zaměstnancem, jenž může ovlivnit tak málo.

Výroba pelet v Borohrádku
Výroba pelet v Borohrádku

Proto se rozhodl, že vsadí na rodinnou firmu, která bude vyrábět stroje, jež bude po dohodě s dřevařskými závody u nich ve vlastní režii také instalovat a servisovat. Postará se i o distribuci vyrobených pelet a briket s tím, že o zisk se s dřevozpracující společností rozdělí. Černý vymyslel ojedinělý podnikatelský projekt, který mu vyšel.

„Dřevařské závody neměly zájem zabývat se odpadem, který ve fabrikách vzniká. Já jim vlastně vyřešil starost s pilinami, hoblinami a odřezky, a ještě z toho mají ty fabriky finance navíc.

Naše stroje totiž umějí rozdrtit biomasu, pak ji vysušit a pod velkým tlakem slisovat. V téhle vzácné symbióze fungujeme dodnes, nikde nedošlo k vypovězení smlouvy. O zisk se dělíme rovným dílem, aby ani jedna strana neměla pocit, že je šizena,“ uvádí Černý.

Podnikatel z Olomoucka ovšem při vzpomínání na své začátky nevidí jen své zásluhy. I když samozřejmě nebyly malé a vyžadovaly opravdu značné nasazení – vždyť rozjížděl něco, s čím neexistovala v Česku zkušenost. Ale Černý jedním dechem chválí i banky, u kterých prý našel velkou podporu.

Stačilo, že ukázal, čím se téměř deset let zabýval, a Komerční banka i Česká spořitelna mu půjčily a dodnes úvěrují rozvoj jeho podnikání. V superlativech vzpomíná Černý i na agenturu CzechTrade, která mu otevřela dveře pro export. Jako začínající firma neměl na zaplacení prezentace na zahraničním veletrhu. Prodej dřevních pelet a brikettotiž před 15 roky v Česku ještě zdaleka neměl takový ohlas jako v cizině, proto Černý hledal odbyt především v zahraničí.

Peletárna BIOMACU v Mladějově
Peletárna BIOMACU v Mladějově

„Za symbolický poplatek mi umožnili vystavovat ve stánku CzechTrade v rakouském Wellsu a mohl jsem si tam pozvat všechny potenciální klienty. A zatímco jsem tam předtím marně klepal na dveře všech hobby obchodních řetězců, najednou když jejich nákupčí viděli, že nás zaštiťuje česká státní agentura, situace se změnila,“ vzpomíná Černý. Nejprve obchodoval se řetězci jako Obi, Baumax, Bauhaus, Hornbach, Spar, InterSpar či Merkur v Rakousku, pak v Německu a posléze i v Itálii a Švýcarsku. V současné době vyváží ještě do Francie, Irska, Anglie, Belgie, samozřejmě do Polska a na Slovensko.

„V roce 2005 jsme jen tři procenta naší produkce prodávali v Česku, vlastně skoro všechno jsme exportovali,“ uvádí Černý s tím, že tenhle raketový exportní nárůst přinesl firmě i ocenění. V roce 2006 to byl Nejúspěšnější klient CzechTrade a Exportér roku 2006, obsadila třetí místo v soutěži Firma roku ČR 2006 a získala zvláštní cenu poroty v soutěži Podnikatel roku 2007.

„Většina firem začíná doma, ale my jsme uspěli nejprve v zahraničí a teprve pak doma. Až když rakouské řetězce daly pokyn, tak naše zboží odebíraly také v Česku. Říkám to hrdě, protože mám radost z toho, že dnes děláme pro domácí trh 52 procent. Původně jsem vlastně chtěl zásobovat jen české a slovenské klienty. Nyní jsme připraveni, když zájem v tuzemsku poroste, že doma budeme víc prodávat i vyrábět.“

Biomac vyrábí a prodává kompletní sortiment ekologického topiva – dřevěné a kůrové brikety a dřevěné pelety, krbové dříví, podpalovací třísky a grilovací uhlí a briketky. V Uničově má centrálu, projekci, konstrukci a výrobu strojů včetně jedné výrobny briket. V tuzemsku funguje v dřevařských, ale třeba i v nábytkářských či parketářských firmách 23 výrobních linek značky Biomac. Dvě běží v Německu a Polsku, čtyři na Slovensku.

Před nepokoji na Majdanu fungovala jedna linka i na Ukrajině, tu stihl Černý odvézt do Česka a založenou společnost Biomac Ukraine stáhl z Kyjeva do Užhorodu. Myšlenky působit znovu na Ukrajině se zatím nevzdává, ale pro budoucí tři roky jde o veliké riziko.

Jeden stroj dokáže vyrobit plný kamion briket či pelet denně, za rok je to 6000 tun zboží. Přičemž například jenom briketování běží ve více než 30 závodech. Ročně je firma schopna vyrobit až 160 tisíc tun briket a 50 tisíc tun pelet, ale ne ve všech fabrikách jedou stroje na tři směny, protože třeba není tolik odpadu na zpracování. Biomac zpracuje ročně půl milionu tun dřevního odpadu. V roce 2000, kdy firma vznikla, dosáhla společnost Zdeňka Černého tržeb ve výši 500 tisíc korun, loni už to dělalo 641 milionů.

„Vůbec jsem si nedovedl představit takhle velikou firmu, vždyť jsem měl do začátku kapitál představující jen tužku a gumu. A hodně mi dalo dětství. Maminka zůstala na tři děti sama, dělala v kravíně, a tak jsem musel doma dost pomáhat. Tam asi začal můj přístup k práci, který se pak odrazil ve firmě.

Také jsem si myslel, že nás v rozvoji omezí zdroje, ale stále se objevují fabriky, které potřebují vyřešit odpady. Jak říkám, zadařilo se v cizině, pak kolem komína, potom v republice. Stačí nám být malinko evropští,“ tvrdí byznysmen Černý.

rozhovor_s_VladouPůsobí velice skromně, slovo úspěch ve spojení se svojí firmou považuje za příliš nadnesené, a když už připustí dobré výsledky, tak prý je to zásluha celého kolektivu. Bez loajálních zaměstnanců, bez vývoje nových strojů, bez tvrdé práce všech by sám nic nedokázal. Galantně upozorňuje i na zásluhy manželky, která ho nejen podporovala v podnikání, ale prý je i takový firemní „ministr financí“. Podle Černého sice někdy vedou spory o tom, kolik si může firma dovolit investovat, ale nakonec je to ku prospěchu firmy. „Je to taková žába na prameni, řídí kasu, terorizuje nás, bručíme, ale dělá to perfektně. Nikdo za vás nebude bojovat líp než vlastní žena,“ usmívá se.

Když hovoří o manželce, je to jediný okamžik, kdy chvatný proud řeči zvolní. Jinak mluví velice rychle, jako by kopíroval rozvoj své společnosti i rychlost, s jakou pracuje. Asi je zbytečné v jeho případě zdůrazňovat, že veškerý zisk vrací zpět do rozvoje firmy. „Nikdy jsme ze žádného provozu nevytáhli korunu, žijeme z platů. Všechno investujeme, a co nám nestačí, tak si půjčíme u bank a samozřejmě poctivě splácíme,“ tvrdí. Buď investuje do nových výrobních linek, nebo ty staré rekonstruuje. Jen letos bude potřebovat celá skupina investovat do strojního vybavení, ale i do výstavby nového závodu, skladů a prodejny 118 milionů korun. V některých případech Černý doufá v evropské dotace ve výši 30 až 40 procent.

I když tvrdí, že manželce slíbil, že ve firmě zvolní a podniku se ujme generace jeho syna a synovců, kdo ho zná, nedovede si představit tohoto činorodého byznysmena, jak jen zdálky kontroluje chod firmy. Když se ho zeptáte na vizi, a co s firmou zamýšlí dál, tak neodpoví, že to je už záležitost těch mladých. Na to je příliš zaujatý svojí prací, kterou orientoval úspěšným směrem.

„Působíme v oblasti malé energetiky, která se dobře rozvíjí, má svoji klientelu, jež je na nás zvyklá. Nepředpokládám, že energie bude zdarma, a budu úplně spokojený, když zpracujeme vše, co bude k mání v blízkých republikách.

Odhaduji, že Evropa uvalí na fosilní paliva další daň a uhlí si necháme jen pro chemický průmysl, přestane se spalovat. Jednou budeme využívat jen čisté energie,“ odhaduje Zdeněk Černý, majitel a zakladatel firmy Biomac.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom 25. 9. 2014.