Paliva
Pelety a brikety patří do kategorie tuhých paliv, a to do skupiny nazývané ekopaliva. Dřevo a dřevní odpad jsou totiž pevná biomasa, stejně jako sláma, semena a různé rostlinné zbytky. A protože dřevo vyroste v lese zas a znova, jsou dřevěná paliva také obnovitelným zdrojem energie (OZE).
Kdo chce topit dřevní biomasou, může tradičně zvolit kusové dřevo, které se ovšem musí sekat, štípat a potom přikládat do kotle nebo kamen. Další moderní alternativy topení dřevem jsou brikety, pelety, případně štěpka. Ty umožňují mnohem komfortnější vytápění, v případě pelet dokonce plně automatizované.
Tuhá paliva
Více jak půl milionu domácností v České republice má doma kotel na tuhá paliva. Tuhá paliva rozdělujeme následovně:
- fosilní (uhlí)
- obnovitelná (rostlinná nebo dřevní biomasa)
Vytápění uhlím má v Česku bohužel dlouhou tradici. Domácnosti provozující kotel na uhlí jsou přitom významným zdrojem znečištění ovzduší. Velká část zastaralých kotlů 1. a 2. emisní třídy, jejichž provoz bude zakázán od září 2022, už byla vyměněna díky kotlíkovým dotacím. Jenže minimálně 300 000 těchto kotlů je stále v provozu.
Podle Státní energetické koncepce ČR, Politiky ochrany klimatu v ČR i Národního programu snižování emisí ČR by měla být zavedena daň (tzv. uhlíková daň), která by motivovala k přechodu na čisté vytápění. Navíc dochází k postupnému zdražování uhlí, například cena peletového vytápění je dnes srovnatelná s hnědým uhlím, i když pořizovací cena kotle je vyšší. Ale s tím pomůžou právě dotace na kotle.
Biomasa a biopaliva
Termín biomasa je v Česku poměrně nepopulární, často dochází ke zmatení pojmů s dojmy. Biomasa obecně je veškerá organická hmota na Zemi. Co se týče energeticky využitelné biomasy, ta existuje v následujících kategoriích:
- pevná biomasa – kusové dřevo, štěpka, pelety (ze dřeva i rostlinné pelety), brikety, semena plodin, sláma, případně balíky celých rostlin
- plynná biomasa – bioplyn (produkt bioplynových stanic)
- tekutá biopaliva – biolíh nebo bionafta (pohonné hmoty)
Zatímco výroba tekutých biopaliv je kritizována kvůli velkoplošnému pěstování řepky, pevná biopaliva (dřevní pelety a brikety) se vyrábějí výhradně z piliny, která vzniká jako odpadní surovina z dřevozpracovatelského průmyslu (přečtěte si více o výrobě pelet). Nikdy se neřežou stromy jen za účelem výroby pelet nebo briket. Když topíte peletami nebo briketami, podporujete tedy ekologické zpracování odpadu z pil a využití stromu do poslední piliny.
Dřevěná paliva
Paliva ze dřeva jsou perspektivní, ekologická a komfortní. Komu se nechce sekat a přikládat tradičně dříví, může využít univerzální brikety, kterými se dá zatopit ve všech typech kotlů na dřevo, uhlí nebo v krbových kamnech. Tím nejperspektivnějším palivem jsou ovšem moderní dřevní pelety. Lisují se do tvaru válečků o různých velikostech, v průměru od 6 do 25 mm a délce až do 50 mm. Topení peletami je plně automatické, a tedy jednoduché a komfortní.
Kůrovec a dřevěná paliva
Zatímco v krátkodobém horizontu se řeší především otázka, kde zpracovat kalamitní dřevo, aby nezůstávalo ležet v lese, v dlouhodobé perspektivě leží před českými dřevozpracovatelskými firmami i před výrobci dřevěných paliv jiná otázka: Jak se obejít bez smrku? Ať už se nyní podaří napadené smrky úspěšně vytěžit a zpracovat, nebo postupně uschnou, jedno je jisté – za pár let bude o smrk nouze. A na nových pilách se brzy budou místo smrku řezat buky, duby, jedly nebo modříny.
Kůrovcová kalamita navíc představuje bod zlomu v lesním hospodaření. Smrk má sice nejvyšší ekonomické výnosy, ale z dlouhodobého hlediska jsou monokultury pro lesníky riskantní. Chystá se tedy radikální proměna druhové skladby lesů, kdy smrky nahradí listnaté dřeviny a jedle, které jsou u nás původní. Očekávané vymizení smrku představuje obrovskou výzvu – výrobci pelet i briket budou muset najít náhradu za smrkovou pilinu. Smrkové pelety zatím tvoří 90 % v Česku vyrobených pelet, zbývající desetina jsou pelety z piliny modřínové, bukové nebo z jiných listnatých dřevin.
Garanční palivo
Každý výrobce kotle musí stanovit, jaké palivo se má spalovat, aby bylo dosaženo garantované účinnosti a výkonu kotle, ale také deklarovaných emisí nebo bezpečnosti provozu. Jedná se o tzv. garanční palivo. Kdyby se v kotli spalovalo jiné palivo, než pro které byl konstruován a certifikován, budou se lišit i provozní parametry. Zároveň by majitel kotle překročil zákon o ochraně ovzduší, kde je uvedeno, že lze spalovat jen ta paliva, která jsou určená výrobcem. Garanční palivo je vždy uvedeno na výrobním štítku kotle a v jeho průvodní technické dokumentaci. Před uvedením na trh byl také kotel právě pro toto garanční palivo zkoušen a certifikován. Naopak nedoporučujeme spalovat v kotlích a kamnech tzv. doplňkové palivo, které stále v rozporu se zákonem někteří výrobci uvádějí, ale pro které není kotel řádně certifikován. Této problematice se věnuje článek Garanční pevné palivo pro teplovodní kotle.
Vlastnosti tuhých paliv
Každý druh paliva má svoje specifické energetické vlastnosti: výhřevnost, vlhkost a obsah popelovin. Základními složkami každého pevného paliva jsou totiž hořlavina, voda a popelovina. Energetické vlastnosti paliva jsou pak dány tím, v jakém jsou tyto složky vzájemném poměru. Čím nižší je podíl popeloviny a vody v palivu, tím vyšší je podíl jeho hořlaviny.
Výhřevnost
Výhřevnost udává, kolik se uvolní energie, když spálíme určité množství daného pevného paliva (obvykle 1 kg). Čím vyšší výhřevnost, tím méně paliva spotřebujeme. Výhřevnost je různá u různých druhů dřeva i různých typů uhlí, proto nejde udělat např. jednoduché srovnání dřevo vs. uhlí. Je to proto, že různé druhy dřeva mají různou vlhkost, a tedy i různý podíl hořlaviny. U uhlí zase záleží na lokalitě, kde bylo vytěženo.
Dřevěné pelety dosahují obvykle výhřevnosti 15000 až 18000 kJ/kg. Abyste si byli jisti, že má palivo výhřevnost, jakou uvádí výrobce nebo obchodník, vybírejte jen pelety certifikované ENplus, kde se výhřevnost hlídá.
Vlhkost
Obsah vody je základní garanční vlastností paliva, jeho limitní hodnotu musí výrobce spalovacího zdroje uvést v návodu k použití. Vlhkost paliva si potom musí hlídat majitel kotel nebo kamen – při nákupu i později při skladování. Skladování dřeva i pelet a briket se proto doporučuje výhradně v suchých prostorách. Vlhkost se udává v procentech, která vyjadřují podíl vody na celkové hmotnosti paliva. Například u dřevěných briket bývá obsah vody do 10 %, dřevěné pelety mívají kolem 8 %. Jak uvádí Zdeněk Lyčka ve svém článku Výměna kotlů – specifické vlastnosti pevných paliv, spalování paliva s příliš velkou vlhkostí bývá nejčastějším důvodem k zamítnutí reklamace kotle na pevná paliva. Takže vlhkost si hlídejte!
Obsah popelovin
Popeloviny jsou chemicky vázané minerály, proto jejich množství nelze na rozdíl od vlhkosti nijak ovlivnit. Když palivo hoří, dochází k chemickým reakcím minerálů a vzniká popel. Popel patří mezi tzv. tuhé zbytky spalování stejně jako saze, dehet atd.. U certifikovaných dřevěných pelet i briket bývá obsah popele kolem 1 %, zatímco třeba u hnědého uhlí to může být 10 – 30 %. Důležitá je také u pevných paliv teplota tání popela. Tuto hodnotu je třeba sledovat především u paliv pro moderní automatické kotle. Jakmile dojde k jejímu překročení, začne vznikat struska, která „zalepí“ a zničí hořák. U čistých dřevních pelet je to teplota nad 1200 °C. Naopak u rostlinné biomasy taje popel už pod 1000 °C, stejně tak u nekvalitního uhlí.
Popel jako hnojivo
Popel z dřevěných paliv (pelet nebo briket) rozhodně nepatří do popelnice. Je to velmi vzácné minerální hnojivo pro vaši zahrádku nebo trávník. Takový popel obsahuje mimo jiné fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), hydroxid draselný, kysličník křemičitý, kyselinu fosforečnou a důležité stopové prvky. Psali jsme o tom v článku Popel nevyhazujte, získáte zdarma kvalitní hnojivo.
Normy pro dřevěná paliva
Jednotné celosvětové normy přispívají k vysoké a srovnatelné kvalitě dřevěných paliv, zákazníkům slouží k lepší orientaci na trhu a výrobcům spalovacích zařízení umožňují specifikovat požadavky na vhodné palivo. Nejdůležitější je pro zákazníka mezinárodní certifikace ENplus®, která garantuje vysokou kvalitu dodaných pelet. Hledejte kulaté razítko ENplus® a můžete si být jisti, že máte ty nejkvalitnější pelety.
Různé sledované parametry pelety dělí na několik tříd:
- Třídy A1 a A2 reprezentují pelety vyrobené z čistého, nepoužitého dřeva, které nebylo chemicky ošetřeno, s nízkým obsahem popela a dusíku.
- Pelety třídy B mohou obsahovat chemicky ošetřené vedlejší produkty dřevního průmyslu a jedná se o dřevní pelety pro průmyslové využití.
Jednotlivé vlastnosti tuhých biopaliv jsou většinou označovány velkým písmenem, které je odvozeno od anglického názvu, chemické prvky mají své obvyklé chemické značení. Zatímco normativní vlastnosti se musejí vždy uvádět, informativní se uvádějí buď na vyžádání, nebo podle požadavku normy. V tabulce 1 je přehled označení jednotlivých vlastností.
Pro tzv. tuhá biopaliva bylo vydáno šest klasifikačních norem řady ČSN EN ISO 17225. Obecná norma ISO 17225-1 definuje klasifikaci tuhých biopaliv podle původu – rozlišuje dřevní, bylinnou a ovocnou biomasu. Další normy se týkají paliv pro neprůmyslové použití ve spalovacích zařízeních do 500 kW. Je to specifikace dřevních pelet (ISO 17225-2), dřevních briket (ISO 17225-3), dřevní štěpky (ISO 17225-4), palivového dřeva (ISO 17225-5) a nedřevních pelet (ISO 17225-6). Zatímco u obecné normy jsou parametry spíše informativní, zde jsou parametry normativní a přísnější, protože malá spalovací zařízení v hustě zalidněných oblastech nedisponují nejnovějšími regulacemi, nečistí kouřové plyny a neobsluhují je profesionálové.