Dřevo a ostatní
Vytápění dřevem má u nás velkou tradici. Dřevo je ekologické, a navíc nejlevnější palivo a jeho cena ještě klesla během kůrovcové kalamity. Ovšem zdaleka není nejkomfortnější. Řezání a štípaní dřeva, skladování a pak neustálé přikládání… Přesto se najdou tací, kteří se rádi osobně postarají o to, aby měli doma teplo.
Dřevo zůstává oblíbeným zdrojem tepla pro mnohé vesnické domy. Komfortnější variantu vytápění dřevem představují dřevěné pelety a brikety. Mezi další pevná paliva z biomasy potom patří dřevěná štěpka, rostlinné pelety a rostlinné brikety, které však mají mnohem horší vlastnosti než paliva ze dřeva.
Palivové dřevo
Dřevo je snadno dostupná a obnovitelná surovina, navíc patří mezi nejlevnější paliva pro domácnosti, jak ukazuje i naše srovnání nákladů na vytápění. Při topení dřevem tedy každopádně ušetříte. V posledních letech cena dřeva ještě klesala kvůli kůrovcové kalamitě. Navíc, u nás jsou zdroje dřeva prakticky nevyčerpatelné (při dobrém lesním hospodaření). Moderní kotle na dřevo mají inteligentní regulaci hoření, takže umožňují poměrně snadné a efektivní vytápění. Určitě zvolte zplynovací kotel, který má účinnost přes 90 % a splňuje aspoň emisní třídu 3.
Oproti moderním dřevěným palivům však dřevem nebudete nikdy topit příliš komfortně. Topení dřevem je časově velmi náročné: čeká vás řezání, sekání, štípání, zapalování a přikládání, potom čištění popele… Naopak dřevěné pelety umožňují automatizaci všech těchto kroků, včetně dopravy paliva ze zásobníku až do kotle. A velký rozdíl je i ve skladování. Dřevo je nutné nechat přirozeným způsobem schnout asi dva roky, takže má mnohem větší nároky na uskladnění.
Pokud máte doma kotel nebo kamna na dřevo, můžete kdykoli vyzkoušet vytápění briketami. Mají lepší palivové vlastnosti (nižší vlhkost, vyšší výhřevnost), jsou suché a nemusí se dlouho skladovat, a navíc vám ušetří veškerou práci se štípáním dřeva. Naopak dřevěné špalky jsou až čtyřikrát objemnější a obsahují více vody a popele.
Jak topit dřevem
První pravidlo: netopte vlhkým dřevem. Nemělo by se spalovat čerstvé nebo příliš vlhké dřevo, protože spalováním nevysušeného dřeva se snižuje jeho efektivní výhřevnost, roste tedy spotřeba paliva. Například při vlhkosti 50 % je taky výhřevnost poloviční. Při spalování vlhkého dřeva rostou tak nepříznivé emise při jeho hoření. Navíc vlhkost dřeva má vliv na životnost kotle. Proto je třeba vždy vytápět dřevem, které bylo rozštípáno a uloženo k sušení alespoň rok předtím, čili je dobře proschlé.
Další pravidlo: regulujte množství přiváděného vzduchu. Když dřevo hoří rychle, teplota rychle stoupne, ale velká část tepla odejde komínem. Při pomalém topení je zase spalování nedokonalé a zvyšuje se podíl popela. Tzn. po rozhoření je nutné (pokud to jde) regulovat jak přívod vzduchu, tak i odtah kouře do komína. V případě nedostatečného přívodu vzduchu probíhá hoření neefektivně a ztrácíme teplo, vznikají saze, také se může tvořit ve zvýšené míře jedovatý CO (kysličník uhelnatý).
Výhřevnost dřeva a další vlastnosti
Výhřevnost dřeva je asi 15 MJ/kg (při vlhkosti okolo 20 %), to je méně než u pelet a briket. Vlhkost dřeva má zásadní vliv na jeho výhřevnost, s rostoucím obsahem vody ve dřevě je potřeba více tepla na přeměnu obsažené vody ve vodní páru při hoření, tím se snižuje energetický zisk ze dřeva.
Jak vybrat dřevo na topení
Jako palivové dřevo lze využít dřevo skoro jakéhokoli stromu. Rozlišujeme je podle tvrdosti:
- tvrdé dřevo (dub, buk, bříza, habr, ořech) – nejlépe slouží k vytvoření stabilního a dlouhotrvajícího žáru v kotli
- měkké dřevo (smrk, borovice, modřín, topol, lípa) – je vhodné pro zapalování nebo rychlé vyhřátí vytápěného prostoru
Ideální je používat měkké dřevo k zatápění a tvrdé dřevo k samotnému vytápění. Přesto se nejčastěji využívá smrkové dřevo – je snadno dostupné, lehké, dobře se z něj štípají třísky, při hoření praská a má dobrou výhřevnost. A tak se používá k vytápění, i když je měkké a hoří rychle.
Borovice sice dobře hoří, ale je z ní mnoho mastných sazí. Lípa a topol jsou velice měkké a příliš rychle hoří. Bříza je velmi žádaným palivem, má vysokou výhřevnost. Dále je nejžádanějším tvrdým dřevem buk a dub. Bukové dřevo pomalu hoří a má vysokou výhřevnost, ovšem musí schnout alespoň 2 roky. Dubové dřevo potřebuje na schnutí ještě více času. Habr a ořech mají perfektní výhřevnost, jenže suší se velmi dlouho a dřevo je drahé, proto se k vytápění příliš nepoužívá.
Další biopaliva
Dřevní štěpka
Dřevní lesní štěpka je strojně nadrcená dřevní hmota, jejíž částice mívají délku od 3 do 250 mm. Vyrábí se z odpadů lesní těžby a průmyslového zpracování dřeva nebo rychle rostoucích dřevin. Jedná se o velmi levné biopalivo určené pro vytápění větších budov. V Evropě patří štěpka k nejoblíbenějším palivům – tvoří 50 % veškeré pevné biomasy, která se každoročně využije pro energetické účely.
Rostlinné pelety
Rostlinné pelety se vyrábějí především z řepkové či obilné slámy, slunečnice, sena a dalších zemědělských zbytků. Proces lisování se neliší od výroby dřevěných pelet, i jejich velikost je stejná. Ovšem rostlinné pelety zdaleka nemají takovou výhřevnost jako dřevěné pelety (nejvyšší výhřevnost mají z rostlinných pelet ty ze slámy olejnin). Také obsah popele je asi desetkrát větší (5-6 %). Jedinou výhodou rostlinných pelet je nižší cena. Pokud se rozhodnete pro pelety rostlinné, informujte se dopředu u výrobce kamen či kotle, zda tento typ paliva podporuje.
Rostlinné brikety
Stejně tak rostlinné brikety jsou velkým tlakem lisované suché, drcené nebo nakrátko řezané stébelniny (sláma obilovin a olejnin, traviny a energetické byliny). Mají tvar válečků, hranolů nebo šestistěnů o průměru 40 až 100 mm, délku do 300 mm. Výhřevnost se pohybuje kolem 16,5 až 17,5 MJ/kg (ze slámy olejnin až 19 MJ/kg).