Stupavský: Pelety a kotle na biomasu budou přibývat

22.10.2014

Vladimír Stupavský, předseda Klastru Česká peleta, odpovídal na otázky své kolegyně Markéty Blažejovské. Společně připravují Komfortní teplíčko i redakční část webu www.ceska-peleta.cz a jednou za rok si udělají čas na rozhovor, aby se zamysleli nad současnými trendy a novinkami, o nichž celý rok píšou, a sdíleli se čtenáři Komfortního teplíčka svůj pohled do budoucna.

Od letošního roku jsi členem představenstva Evropské rady pro pelety, můžeš mi říct, jakou má funkci a co si od toho slibuješ?

Samozřejmě mě hlavně zajímá, co to může přinést s ohledem na české pelety a kotle na biomasu. Zkusím ti to přiblížit. Evropská rada pro pelety propojila všechny světové peletové trhy skrze jejich lídry – šéfy národních asociací. A ti nastavili stejná pravidla pro všechny. Vytvořili celosvětové standardy a dohlíží na kvalitu pelet od výroby až po dodávku. A to je důležité pro celé odvětví.

Díky certifikaci ENplus vědí výrobci kotlů a kamen, jakou kvalitu paliva mohou očekávat, a uzpůsobují tomu své produkty. Dodavatelé mají jasná pravidla, jak s peletami při převozech zacházet a jak je skladovat, no a koncoví uživatelé mají garantovanou kvalitu. Jednoduše vědí, co za své peníze dostanou a na co mají nárok. Nic lepšího tady nikdy nebylo.

A co přináší moje angažmá v Evropské radě konkrétně českým peletám… především se mohu bavit se svými protějšky z Rakouska, Německa nebo Itálie na stejné úrovni. Česká republika je v peletách stále výrazně proexportně orientovaná, západní Evropa od nás vykupuje plné dvě třetiny naší roční produkce a je důležité udržovat dobré vztahy.

Měl jsem možnost prosadit řadu nových opatření, část z nich zjednodušila administrativu udělování certifi kátů ENplus, prosadil jsem Klastr Česká peleta jako poskytovatele ENplus licence pro Slovensko nebo společně s kolegy z Finska a Německa vytvořil tzv. premium standard pro pelety nejvyšší jakosti. Nyní se budu více věnovat zvyšování kvality instalací peletových kotelen – proměnlivá kvalita topenářských prací nás trápí všude po světě.

Ty tradičně srovnáváš vývoj peletového odvětví v České republice s Rakouskem a Německem, zdá se ti, že se přibližujeme k jejich úrovni ekologického a komfortního vytápění? Dala by se ta vzájemná spolupráce a inspirace ještě nějak podpořit?

Počkej, my už jsme na stejné úrovni v kvalitě pelet a na velmi podobné úrovni v technologiích vytápění. Kde zatím pokulháváme, to je nižší rozšířenost vytápění biomasou. S Německem se nemá cenu srovnávat, to je rozlohou a lidnatostí úplně jiná země, ale na Rakousku si můžeme ukázat, kam se můžeme dostat. Oni vyrábějí ročně asi milion tun pelet, my necelých 200 tisíc. U nich je v provozu něco přes sto tisíc peletových kotlů, u nás okolo 18 tisíc. Ale je to na dobré cestě, ta čísla se postupně přibližují.

Spolupráce již dávno funguje, vůbec to není tak, že by na nás koukali skrz prsty. Naši výrobci dodávají na tamní trhy stovky kotlů a tisíce tun pelet, pokud český výrobce drží požadovanou kvalitu, hranice nehrají až tolik roli. A ENplus certifikace smazala v peletách hranice států úplně. Všichni moc dobře vědí, že pokud je na sáčku logo ENplus, kvalita pelet je shodná, ať už byly vyrobeny v Česku, Maďarsku nebo Rakousku. Podobné je to i s kotli, když výrobce dosáhne nejvyšší 5. emisní třídy podle mezinárodní normy, má otevřenou cestu k zákazníkům v západní Evropě. Úspěch pak záleží už jen na ceně, designu a ovládacích prvcích. Důležitý je samozřejmě koncový prodejce a servis, na jeho schopnostech stojí úspěšnost realizace každé instalace.

Ještě chvíli na evropské úrovni zůstaneme. Letos na jaře mluvil Petr Valdman ze Státního fondu životního prostředí o tom, že připravují dotace nebo i půjčky na kotle z Evropských fondů. Dá se to očekávat už příští rok?

Sektoru by to hodně pomohlo, na druhou stranu pořídit si peletový kotel se vyplatí i bez dotací. A za výrobce kotlů dodávám, že být dlouhodobě závislý na různých podpůrných programech je neudržitelné, jen se podívej, jak dopadli solárníci. Tohle se ve vytápění dřevem naštěstí nikdy neodehrálo a neodehraje.

Evropské fondy by opravdu mohly od příštího roku přispívat na pořízení nízkoemisních ekologických kotlů, jednou z variant je použít osvědčený systém kotlíkových dotací plošně na celou Českou republiku, o tom se již jedná. Porcování dotačního medvěda je vždy politická otázka a rejdiště různých zájmových skupin. Doufám, že výsledkem bude prospěšný a efektivní program. V Evropě jsme si již za některé návrhy vysloužili pozici exotů, kdy podáváme návrhy na spuštění ekologických programů, v nichž se mají podporovat např. spalovny odpadů nebo uhelné kotle. To pak zůstává rozum stát.

Prodeje kotlů a kamen na biomasu se zvyšují, letos poprvé překonaly kotle na uhlí. Je stavba nových peletáren reakcí na tento vývoj na domácím trhu, nebo se chystají vyvážet do zahraničí?

Pouze částečně. Nové peletárny vznikají všude po světě, tedy i u nás. Hlavním impulzem je jasné a přehledné prostředí a především skokový nárůst počtu uživatelů všude po světě. Kde je poptávka, tam přirozeně vzniká i nabídka.

Ekonomika nových peletáren je spjata s velikostí výroby. V našich podmínkách se příliš nevyplácí provoz malých peletáren s kapacitou pod 4 000 tun ročně, nejčastější velikost českých peletáren je kolem 10 tisíc tun ročně. Největší peletárna na českém území v Paskově vyrábí 80 tisíc tun pelet ročně. V Německu, ve Spojených státech nebo v Kanadě jsou však běžné výrobny s roční produkcí ve stovkách tisíc tun pelet. U nás takto velké závody pravděpodobně vznikat nebudou, znamenalo by to značné přesuny pilin, což nikdo nechce.

Přirozený vývoj bude takový, že postupně vzniknou peletárny u všech větších českých pil. A ty menší budou pilinu prodávat na volném trhu a uspokojovat poptávku malých peletáren postavených „na zelené louce“.

Letošní rok je zvláštní také tím, že úplně zmizely z obchodů kotle 1. a 2. emisní třídy, do budoucna nás čekají i revize kotlů a říká se, že půl milionu českých domácností si bude muset kotel vyměnit. Kdybys měl říct tři důvody, proč by si měli koupit právě kotel nebo kamna na pelety, co by to bylo?

Tři důvody? Cena, komfort, ekologie. Pelety jsou a zůstanou cenově příznivé. Určitě nikdy nebudou nejlevnějším palivem, ale nabízejí cenově výhodný poměr komfort vs. cena. Podívejme se na místní i globální trendy v různých palivech. Již teď je vytápění peletami levnější než vytápět například olejem nebo elektřinou. Kdo koupí zásobu pelet v létě, když jsou ceny nejnižší, uspoří i oproti plynu. Hnědé uhlí je stále levnější, ale porovnejte si komfort s peletami. Nemusím skládat uhlí, dohadovat se s dopravcem, kolik těch metráků mi vlastně dovezl, chodit přikládat, vynášet popel… Navíc se chystá zavedení uhlíkové daně, která razantně zdraží všechna fosilní paliva.

Z podstaty věci se také budou neobnovitelná paliva zdražovat rychleji než obnovitelná. A zajímavý poměr vidíme i v západní Evropě, tam je cena za uhlí a plyn daleko vyšší než u nás. V ČR jsou fosilní paliva cenově podhodnocena, prostor pro budoucí zdražování je jasný.

Ke komfortu bych rád dodal, že dřevní pelety nabízejí mezi veškerými tuhými palivy nejlepší pohodlí srovnatelné s plynovým kotlem. Peletový kotel se sám zapálí, sám si přikládá palivo a sám se vypíná. Také se sám čistí a vybírá popel. Ten je navíc možné použít jako dobré zahradní hnojivo. Pokud si do místnosti pořídíme peletová kamna, dostaneme obraz plápolajícího ohně, to je mezi uživateli hodně vyhledávané.

A ekologický přínos, ten je zřejmý. Pelety jsou obnovitelné, nevznikají žádným kácením lesů, ale zpracováním odpadů z pil a neobsahují nic jiného než dřevo. Zajímavé je porovnat emisní parametry, v nejpřísnější emisní třídě číslo 5 figurují pouze kotle na dřevo a pelety, uhlí tyto přísné parametry nesplňuje.