Mezinárodní obchod s peletami – současnost a výhled do roku 2020

2.10.2012

Celosvětový trh s peletami dosahuje každoročně nových rekordů a další rozvoj je dobře předvídatelný. Mimo rozvíjející se trhy v Asii bude největší poptávka po dřevných peletách i nadále v Evropě. V Severní Americe poroste výroba, avšak nové závody pro výrobu pelet budou zakládány celosvětově. Kromě klasické výroby ze dřeva se může rozšířit i výroba pelet ze zemědělských produktů a další specifické postupy, jako je například torrefikace. Žádný region ani technologie se však nestane lídrem celého odvětví. S téměř trojnásobným růstem do roku 2020 bude mít každý vlastní, do značné míry jedinečné podmínky pro rozvoj a vzájemné dodavatelsko-odběratelské vztahy.

Současný celosvětový objem trhu s dřevnými peletami je asi 16 milionů tun za rok. Do roku 2020 se předpokládá jeho nárůst až na 46 mil. t/r, což představuje celkovou tržní hodnotu okolo 8 miliard USD (pro ceny v roce 2010). V mnoha částech světa je využívání pelet řízeno z velké části politickými rozhodnutími, resp. dotačními pobídkami. Zřejmě tomu tak bude i v dalších letech, což znamená určitou nejistotu ohledně skutečností navázaných na politická rozhodnutí a koncepce. Významnou roli bude v budoucnu hrát taky rostoucí cena fosilních paliv.

Západní Evropa bude i nadále nejvýznamnější oblastí vzhledem ke spotřebě pelet (13 mil. t/r). Růst spotřeby tu bude závislý mimo jiné na míře vyrábění elektřiny v zemích Beneluxu, v Dánsku a ve Velké Británii. Zároveň bude pokračovat růst trhů s rezidenčním a komerčním vytápěním ve Skandinávii a dalších částech Evropy. Další růst bude určovat velký rozdíl mezi tím, na čem je v současné době založena výroba energie z lesní biomasy, a tím, co je uvedeno v Národním akčním plánu pro obnovitelné zdroje energie každého státu, kde výchozí podíl energie z dendromasy je 230 TWh. Je to dáno především rozdílnými cíli, které vycházejí z podílu pelet na výrobě obnovitelné energie a které má každý stát v plánu definovány.

V Severní Americe vychází předpokládaný růst na rozdíl od Evropy z posílení trhu s rezidenčním vytápěním, které je podporováno rostoucí cenou topného oleje ve srovnání s peletami. Mírný nárůst je také předpovídán v průmyslové energetice, ale ta má jen velmi malý význam pro státní pobídky, které by jinak mohly výrazně zvýšit objem využívání pelet.

Čína se objevila na scéně jako významný budoucí spotřebitel a výrobce pelet s velkým množstvím projektů na výstavbu nových závodů. Potřebné vstupní suroviny zajistí zřejmě především z produkce čínského zemědělství, včetně zemědělských zbytků, jako jsou rýžové slupky. Čína očekává, že zatímco v současnosti poptává jen zanedbatelné množství pelet, v roce 2020 bude vytvářet přes 20 % světové poptávky. Neočekává se však, že by Čína měla zásadní vliv na mezinárodní obchodní toky. Při mapovém zobrazení proto představuje Čína významný trh s peletami, který však výrazně neovlivňuje mezikontinentální obchod.

Mezinárodní obchod, resp. mezikontinentální obchod s peletami činil v roce 2010 přibližně 2 miliony tun pelet (včetně obchodů mezi východní a západní Evropou) a téměř většina z tohoto množství se odehrála mezi Severní Amerikou a západní Evropou. Relativně malý podíl mezikontinentálního obchodu se přestěhoval ze Severní Ameriky do Asie, z Kanady do USA a z východní do západní Evropy. Očekává se, že objem těchto stávajících toků bude narůstat současně s rozvojem obchodních toků z Jižní Ameriky a Ruska do západní Evropy, stejně jako z Austrálie a Oceánie do Japonska a Koreje. Celkový mezinárodní obchod by mohl dosáhnout v roce 2020 přes 18 mil. tun pelet nebo přibližně 40 % celkové produkce.

Za účelem podpory mezinárodního obchodu s peletami a dalšími ekopalivy byla v regionech s vysokou dostupností biomasy stavěna stále větší zařízení na výrobu pelet. Jedny z prvních takových zařízení byly spuštěny na západě Kanady za účelem využití dobré dostupnosti dřevní biomasy z Mountain Pine Beetle. Další podniky následovaly na jihovýchodě USA a byly určeny ke zpracování méně kvalitního dřeva a lesních zbytků. Podobné projekty se zrodily také v Austrálii pro využití biomasy ze zbytků z plantáží eukalyptu. Teprve v nedávné době bylo v Rusku dokončeno největší zařízení na výrobu pelet na světě a další podniky v různém stádiu vývoje se nacházejí ve východní Evropě a v Jižní Americe. Velká část produkce těchto podniků je určena především k uspokojení rostoucí poptávky západní Evropy, ale je pravděpodobné, že tyto kapacity budou v relativně blízké budoucnosti směřovány také pro pokrytí poptávky severovýchodní Asie.

Výrobci v regionech s nízkými náklady (vzhledem k pracovní síle, nákladům na energie, apod.) na rozvíjejících se trzích se mohou stát velkou konkurencí pro severoamerické výrobce pelet, kteří se již nyní pohybují v kategoriích nízkých ziskových marží. Je pravděpodobně, že tlak nabídky pochází z jihoamerických podniků, které mají výhody plynoucí z vyšší dostupnosti surovin, a druhá část plyne od východoevropských výrobců pelet, kteří mají mnohem nižší dopravní náklady.

Nárůst poptávky bude i nadále přicházet ze západní Evropy, ale očekává se, že se v blízké budoucnosti přihlásí se svými požadavky také Japonsko a Korea. Poptávka Japonska a Koreje bude nejspíše uspokojována podniky ze západního pobřeží Severní Ameriky, z Austrálie a Oceánie. Afrika se také může zapojit do evropského trhu s peletami, ale hlavní rozvoj tohoto odvětví v Africe se pravděpodobně bude odehrávat až po roce 2020, tedy v těžko předvídatelné budoucnosti.

Na opačné straně těchto mezinárodních trhů a velkovýroben pelet jsou domácí regionální trhy, které jsou velmi roztříštěny ve většině oblastí světa. Menší podniky svým počtem výrazně převyšují podniky s větší kapacitou. Malé podniky využívají zbytků z pil nacházejících se v okolí nebo jsou s pilami přímo spojeny. Avšak vzhledem k velmi častým výkyvům v poptávce po dřevních produktech a v dodávkách řeziva pro stavebnictví a na jiné trhy, neběží často mnohá z těchto zařízení na výrobu pelet na plnou kapacitu své výroby. Tato situace byla velmi častá především během hospodářského poklesu v předchozích dvou letech. V některých regionech tento stav trvá doposud. Výroba všech dřevních produktů se snížila, a proto bylo na trhu dostupné menší množství dřevních zbytků. V kontextu těchto skutečností se v letech 2008 a 2009 dostalo značné množství peletáren se zaměřením na domácí trhy do existenčních problémů a je zřejmé, že v současné době může být obtížné se v určitých regionech na trhu udržet.

Technologie výroby, požadavky na kvalitu pelet, tržní prostředí i konečná cena se liší pro různé třídy pelet. Domácí trhy s peletami jsou obvykle trhy regionálními, a tak to zřejmě zůstane. Na těchto trzích se očekává průměrné zvyšování cen závislé na standardních ekonomických faktorech (inflace), na nárůstu cen vstupních surovin i na zvyšujících se cenách za jiné druhy energií a paliv. Na evropských trzích se i nadále bude odehrávat největší počet obchodů. Ceny průmyslových pelet v mnohém kopírují ceny komodit a nezávisí tolik na regionálních cenových fluktuacích. Tyto ceny zůstanou relativně stabilní. Předpokládá se, že velké množství dodávek přijde na trh z nových oblastí, zatímco dotační pobídky v Evropě společně s těmito dodávkami zvýší poptávku a zároveň budou působit jako jakýsi strop cen, které budou spotřebitelé pelet ochotni zaplatit.

Velikost a další růst trhu s peletami je silně závislá na politické vůli EU i jednotlivých států a obecné podpoře „zelené“ energetiky a na souvisejících dotačních pobídkách. Tyto pobídky jsou v současné době obzvláště příznivé v zemích, jako je Holandsko, Dánsko, Belgie, Rakousko, Německo a Velká Británie. Kromě toho závisí poptávka na výši garantovaných výkupních cen, resp. zelených bonusů a jiných podpůrných systémů pro energii z alternativních zdrojů, které ovlivňují konkurenceschopnost tohoto paliva. To je zejména případ zemí, kde velká část poptávky pelet pochází z rezidenčního sektoru, například v Německu a Spojených státech.

Existují také určité náznaky toho, že se uživatelé průmyslových pelet začínají vymezovat oproti hlavnímu proudu. Například společnosti RWE nebo Vattenfall staví svá vlastní zařízení na výrobu pelet v oblastech s vysokou dostupností biomasy. To jim může zajistit lepší kontrolu nad dodavatelskými řetězci, ale dodávky samotné to nezabezpečí. Mnoho malých výrobců pelet se navíc začíná integrovat – umožňuje jim to lepší kontrolu vlastní distribuce, nebo se spojují s jinými výrobci pelet, aby alespoň regionálně zvýšili svůj strategický podíl na trhu. To jsou známky pozitivního zrání trhu, i když na většině trhů se pelety kvůli rozdílnému stupni kvality a relativně krátké historii výroby zatím nestaly důležitou energetickou komoditou. Producenti se budou ve vlastním zájmu snažit udržet ceny na co nejnižší úrovni. Proto bude i nadále nezbytné najít způsoby, jak zlepšit efektivitu a zvýšit produktivitu na stále více konkurenčním trhu s peletami.