Cena dřevěných pelet se v Česku drží nízko

2.10.2012

Trh s palivy z biomasy se u nás stále rozvíjí – jedině kotle na biomasu v posledních letech zaznamenaly rostoucí trend v prodejích a tomu odpovídá také rostoucí tuzemská spotřeba dřevních pelet. Jejich cena se už pět let drží nízko, a tak představují pro majitele rodinných domů i jiných vytápěných objektů spolehlivé a komfortní palivo.

Cena dřevěných pelet se už více než tři roky pohybuje kolem 5 000 Kč za tunu, tedy méně než cena černého uhlí nebo koksu. Rodinný dům tak vytopíte za 23 000 Kč ročně. Se zemním plynem nebo elektřinou, jejichž ceny od roku 2010 rostou, přitom zaplatíte až 40 000 Kč. Firmy i soukromníci proto zvažují koupi automatického kotle na biomasu. Investice se rodinám vrátí za 5 let, firmám a institucím s většími budovami ještě mnohem dříve. Kdo se včas rozhodne, ušetří v předsezónních slevách další tisíce. S rychlým rozhodnutím může pomoci pohled na vývoj cen různých druhů paliva v posledních letech.

Dlouhodobý trend ukazuje, že zatímco ceny plynu a topného oleje se už blíží nejdražší elektřině, ceny dřeva, dřevěných pelet, dřevěných briket a hnědého uhlí se dlouhodobě drží nízko – od roku 2009 se nezměnily. Domácnosti a firmy, které dosud topily plynem nebo elektřinou, přecházejí k peletám na základě jejich stabilně nízké ceny. V některých krajích vnímají rodiny i podnikatelé pelety také jako cestu ke zlepšení vzduchu, který dýchají. Dosud vytápěli hnědým uhlím a na dřevěné pelety přecházejí kvůli rostoucímu podílu škodlivin v ovzduší. Například v Moravskoslezském kraji, kde lidé dýchají nejvíce škodlivých látek, mohou hnědé uhlí nahradit pelety z největší české peletárny, která sídlí v Paskově. Celkem najdeme v Česku sedm větších peletáren a několik desítek menších výrobců pelet.

Kotle na biomasu v Česku

Hlavní podmínkou vytápění peletami nebo i jiným typem biomasy, například briketami nebo kusovým dřevem, je kotel na biomasu. Stejně jako se liší různá paliva na bázi biomasy, existují i různé konstrukce spalovacích zařízení. U nás se rozlišují tři hlavní kategorie: zplynovací kotle na dřevo a brikety z biomasy, automatické kotle na pelety a sypká ekopaliva a nakonec krbová kamna a krbové vložky. Zplynovací kotle najdeme nejčastěji v rodinných domech, kde se topí dřevěnými poleny nebo briketami vyrobenými z biomasy, ojediněle také dřevní štěpkou. Nejvíce klasických kotlů na kusové dřevo u nás vyrábí firmy Viadrus a Dakon, nejvíc zplyňovacích kotlů na kusové dřevo firma Atmos. Automatických kotlů na pelety a sypká ekopaliva, do kterých není při vytápění domu potřeba ani přikládat, se u nás zatím vyrábí méně. Různé typy nabízejí například firmy Verner, Atmos, OPOP, Benekov nebo Ponast. Krbová kamna a krbové vložky na dřevo a brikety jsou potom tepelné zdroje umístěné přímo v obytných místnostech, mnohdy jako zajímavé designové prvky.

Celkový obrat sektoru výroby, prodeje, distribuce a servisu kotlů na biomasu se podle odhadů Klastru Česká peleta pohybuje okolo 1,3 mld. Kč za rok. Následující tabulky a grafy přinášejí podrobnější přehled o prodejích kotlů na biomasu pro domácnosti v České republice a porovnání s ostatními prodeji kotlů do výkonu 50 kW. Data o prodejích byla shromážděna od členů a              z informačních zdrojů CZ Biom, Klastru Česká peleta a portálu tzb-info.

Z vývoje v posledních letech lze vyčíst, že jedině objemy prodejů kotlů na biomasu mají rostoucí trend. Poměrně stabilní meziroční prodeje mají potom elektrokotle. Prodeje kotlů na uhlí, zemní plyn a topný olej vykazují za dané období naopak sestupnou tendenci. Pokud se blíže podíváme na statistiky prodeje kotlů na biomasu, dominantní jsou krbová kamna a vložky, ale také prodej automatických kotlů na pelety se od roku 2005 zvedl víc než sedminásobně. V roce 2010 se jich prodalo přes 4800, což bylo především zapříčiněno možností národní dotace z programu Zelená úsporám. Zplynovací kotle na dřevo a brikety z biomasy zaznamenaly výraznější pokles prodejů mezi lety 2008 a 2009, současný stav je na úrovni roku 2005. V prodejích se v posledních dvou letech objevují i krbová kamna na pelety, nicméně jejich prodej je zatím okrajový. Úspěšní výrobci kotlů na biomasu vystavovali letos společně s producenty pelet na veletrhu Moderní vytápění.

Výroba pelet v Česku

Při výběru kotle je důležité se rozhodnout, kterým typem biomasy budeme vytápět. Jaký je rozdíl mezi vytápěním dřevem a dřevěnými peletami? Především v komfortu. Když se dřevní piliny a odpad slisují do tvaru malých válečků, vytápění s nimi je stejně pohodlné jako u plynu nebo elektřiny. Přímo        k vám domů přijede cisterna, která pelety během chvíle nafouká do vašeho zásobníku, odkud už se automaticky doplňují do kotle podle potřeby. Kotel se sám zapíná a podává pelety. Tak si zatopíte zdravě a levně dřevem, aniž byste ho museli štípat nebo chodit přikládat. Do kotelny stačí zajít jen několikrát v roce, abyste vysypali popel ze zásobníku. Popel je čisté přírodní hnojivo, kdo má zahrádku, určitě pro něj najde uplatnění.

Česká republika je v současnosti ve výrobě dřevěných pelet především exportérem, domácí spotřeba je oproti vývozům nízká a nejsou využity všechny výrobní kapacity. Vývoj v oblasti využívání pelet je ale pozitivní – v roce 2010 bylo vyrobeno zhruba 145 tisíc tun dřevěných pelet, z toho vývoz činil 111 tisíc tun a dovoz přesáhl 13 tisíc tun. Vývoz mírně klesá, protože české pelety se hůře prodávají v zahraničí – tradiční trhy v Rakousku a Itálii obsazují výrobci z Rumunska a Bosny. V roce 2010 klesla i výroba, menší výrobci pelet se totiž potýkali s novým problémem – díky změnám v dřevozpracujícím průmyslu (veřejné tendry státního podniku Lesy České republiky) došlo k nedostatku, a tedy i rostoucí ceně vstupní suroviny. Minimálně v jednom případě to vedlo k ukončení výroby pelet, jinde pak k přechodu na výrobu rostlinných pelet. Tuzemská spotřeba ale vzrostla, a to především v sektoru domácností – v současnosti se pohybuje ve výši cca 50 tisíc tun. Perspektivně je možno předpokládat, že celá tuzemská produkce pelet se v budoucnu uplatní v České republice a že se jisté množství bude dovážet ze Slovenska, Polska, Ukrajiny či Ruska. Vývoj dovozů za první čtvrtletí roku 2011 odpovídá zhruba stejnému období roku předchozího. S ohledem na současný propad počtu prodaných kotlů na pelety (konec programu Zelená úsporám) je však nepravděpodobné, že bude česká výrobní kapacita vyčerpána v horizontu několika let.

Lídrem trhu je největší česká pila Mayr-Melnhof v Paskově s výrobou okolo 60 tisíc tun. (kapacita je však 100.000 t) Druhý ve velikosti je Holzindustrie Chanovice v západních Čechách (společnost Haas Fertigbau) s výrobou okolo 20.000 t. Třetí je Holzindustrie Pfeifer v Trhanově u Domažlic (cca 15.000 t).

Dále následují ryze čeští výrobci s kapacitou okolo 10.000 t ročně: Eurocorp v Odrách, Enviterm ve Ždírci nad Doubravou, příbramská Europelet Group a Euro Pellets z Golčova Jeníkova. Z malých výrobců okolo 5.000 t jsou uvedeni jen ti, kteří mají nějakou tradici a stabilitu na trhu: Eco-Vest z Uhlířských Janovic, táborský Latop, Zdeněk Kulda z Dobříše a Komterm v Březnicích. Význam výrobců okolo kapacity 2.000 t ročně je okrajový a lokální.

Především je potřeba si uvědomit, že výroba pelet přirozeně kopíruje silný dřevozpracující průmysl či je ideálně jeho součástí. Dnes stojí řada českých peletáren na zelené louce a pilina je dovážena. Toto může být do budoucna neudržitelné, logistika prodražuje pelety, výrobce pelet nemá jasnou vazbu na surovinu a jeho výrobní stabilita je v zimě proměnlivá. Výrobou pelet výrazně zamíchá vybudování energocentra v pile Stora Enso ve Ždírci nad Doubravou (pořez 1 mil. m³ kulatiny ročně), kdy od roku 2013 nebude pravděpodobně dostupná surovina pro výrobce pelet a briket v kraji Vysočina.  Pro výrobu certifikovaných pelet je nutná čistá odkorněná smrková pilina a nelze ji nahradit jako u briket jiným druhem.

Pokud si výroba pelet v Česku projde stejným vývojem jako v cizině, lze očekávat, že se pelety budou vyrábět už pouze tam, kam se koncentrují dodavatelé výrobní suroviny, a tedy dřevěné pily. Lokální prodejci sáčkovaných pelet totiž nejsou připraveni na cisternový rozvoz, který jediný do budoucna znamená komfortní způsob rozvážení pelet koncovým zákazníkům. Největší producenti, kteří jsou také jako jediní schopni zajistit vysokou kvalitu pelet po celý rok, jsou dnes vlastněni rakouskými či německými dřevařskými koncerny a svoji produkci převážně exportují. Pokud ale stoupne prodej pelet v České republice, rádi zaměří svůj prodej na domácí trh, i pro ně je export pro dopravní náklady obtížný.

Pokud se podíváme na dostupnost pelet v jednotlivých regionech ČR z pohledu koncového zákazníka, je situace uspokojivá. Po letech, kdy pelety byly spíše osobním hobby, jsou nyní k nalezení v každé lokální prodejně řeziva, řetězcích, u topenářů a také malí výrobci se zaměřují na osobní prodej. Obsluha zákazníka je problematičtější, většinou se prodejci spoléhají na odběr pár set kilo osobními auty, doprava je realizována místním nákladním automobilem s nevyrovnanou kvalitou služby. Za ideální standard se považuje nákladní auto s terénním manipulátorem, které umí paletované zboží uskladnit až zákazníkovi do garáže.

Cisternové dodávky s celorepublikovým pokrytím se teprve rozjíždějí, ale již fungují. Ostatní dodavatelé dopravu řeší nájmem zemědělského přepravníku na krmiva či cementovou cisternou. Kvalita a spotřebitelská úroveň je však proměnlivá, auta nemají certifikované váhy, čímž se vystavují sankcím obchodní inspekce, nelze odsávat prach ze skladů apod. Nicméně cisternová přeprava je vnímána jako klíč pro rozšíření topení dřevěnými peletami.