Martin Fuksa: Vyhrát znovu olympiádu by bylo hezké, ale není to moje primární motivace

30.9.2026

Martin Fuksa, olympijský vítěz a jeden z nejúspěšnějších českých rychlostních kanoistů současnosti, je zvyklý podávat špičkové výkony na vodě. Když odloží pádlo, nejraději tráví čas s rodinou na chatě, kde vládne úplně jiná atmosféra – chvíle klidu daleko od závodního ruchu, vůně dřeva a praskání polen v krásných designových kamnech od Haas+Sohn. Právě návrat k jednoduchosti, rodině a poctivému teplu domova je pro něj důležitou součástí odpočinku a regenerace.

Jak se váš život změní, když přijedete z olympiády se zlatou medailí?

Podle mě hodně záleží na tom, jak si ten život necháte změnit. Měl jsem po olympiádě spoustu nabídek na rozhovory, různé besedy, možná i reklamní partnerství. Něco z toho jsem si vyzkoušel, protože jsem si říkal, je to jednou za život. Ale těch pár měsíců po Olympiádě bylo opravdu náročných, přišlo mi, že jsem pořád někde odpovídal na dotazy, ale prostě chtěl jsem si to zkusit. Ale po pár měsících jsem zase chtěl naskočit zpátky do tréninku. Být tady v Nymburku a zase začít od začátku trénovat a posbírat ještě úspěchy. Takže soustředit se na tu hlavní věc, to je trénink, a do toho ve volném čase být s rodinou.

Rozumím. A váš poslední velký závod, to bylo v květnu v Maďarsku, kde jste udělal světový rekord na tisíc metrů?

V Maďarsku se mi podařilo zvítězit na té stejné trati, na které jsem vyhrál olympijské hry. Ale potom byly ještě dva velké závody, kde jsem na té trati vyhrál, a to byl světový pohár v Německu a poslední teď bylo mistrovství Evropy v Portugalsku, tam jsem zvítězil na kilometru, ale podařilo se mi vyhrát i na trati 500 metrů.

Tak to jste se už stal opravdu postrachem pro soupeře, ti už se bojí nastoupit na dráhu.

No tak doufám! To je můj ideální scénář, aby se mě všichni báli. To je jasný. Taky musím říct, že my závodíme i s bráchou, jezdíme ve dvojici a jsme byli teď myslím dvakrát šestí a jednou sedmí na té dvoumístné kánoi.

Vy pocházíte z rodiny, která má dlouhou tradici v kanoistice, ale četla jsem o vás, že jste chtěl být původně hokejista. Tak kdy vlastně padlo to finální rozhodnutí, že to nebude hokej ale kánoe?

Ano, hrál jsem hokej, ale někdy ve třinácti jsem to začal kombinovat, občas jsem si zašel na loděnici na kanoistický trénink, občas závody. Ale pak v patnácti, na přelomu základky a střední, jsem už s hokejem skončil. Ale předtím jsem to tak tři roky kombinoval.

Mě by totiž zajímalo, kdy je potřeba s tou kanoistikou začít, když chcete být mistr světa. Z vašeho příběhu to vypadá, že to není ten typ sportu, kdy musíte začít v pěti letech, jinak nemáte šanci.

Většinou ten věk, kdy k nám na loděnici děti přijdou poprvé, je třeba sedm nebo osm let. Do té doby je asi fajn dělat i jiné věci, aby se naučily všestrannosti. Ale i když přijdou na tu kanoistiku, tak my netrénujeme tak, že bychom jenom pádlovali v kánoi. Děláme spoustu dalších sportů, jako běhání, plavání, posilování, v zimě jezdíme na běžkách… Takže ten ideální věk je individuální, jsou kanoisti, kteří začali právě třeba v sedmi, osmi letech, ale pak třeba já jsem příklad toho, kdo začal později. Ale zároveň měl jsem přípravu předtím na hokeji, nešel jsem na kánoi z gauče. Takže jsem byl sportovec, pak začaly úspěchy v kanoistice, ale když jsem začínal, tak to bylo těžké, protože všichni na tom byli mnohem líp, poráželi mě. Ale kde jsou oni teď a kde jsem já… 

Trénování v nadmořské výšce je něco jako legální doping

Nakolik vám k vašemu úspěchu pomohlo zázemí v Nymburce? A jak hodnotíte obecně podmínky, které máme v Česku pro výchovu kanoistů?

V České republice je v každém větším městě nějaký kanoistický oddíl. V Nymburce máme musím říct skvělou základu, máme tam loděnici, ve které máme všechno, co potřebujeme, trénujeme na řece Labi. Je také potřeba mít kvalitní trenéry, kteří tomu rozumí, a pak může vyrůst reprezentant České republiky. Já jsem momentálně asi dosáhl největších úspěchů, ale v Nymburce máme spoustu dalších skvělých lidí, kteří reprezentovali Česko.

Takže byste řekl, že máme silnou tradici v kanoistice ve srovnání s jinými státy?

Myslím si, že jsme jedni z nejlepších. Není nás tolik, takže nemáme ani tolik úspěšných reprezentantů, ale myslím si, že když se na tu dráhu někdo dá, tak může dosáhnout úspěchu. V kanoistice jsou nejlepší státy, které jsou v Evropě, takže Němci, Maďaři a dá se říct, že i Česká republika.

Jezdíte trénovat i do zahraničí, v čem je výhodné jezdit z Nymburka do Kolumbie?

Jezdíme do Kolumbie, ale také do Afriky, jezdíme do Turecka, Portugalska, Itálie…  Jezdíme tam v čase, kdy tady je zima, v únoru a březnu, a nedá se kvalitně připravovat. Tam je v tu chvíli o dvacet stupňů víc, takže prostě natrénujeme víc, a také vyšší nadmořská výška, což nám ještě pomáhá.

A můžete mi vysvětlit, jak pomáhá tréninku nadmořská výška?

Když to řeknu úplně laicky, tak trénování ve vyšší nadmořské výšce je něco jako legální nebo povolený doping. V těle se vám množí červené krvinky, množí se vám hemoglobin… a to vám potom na tom závodě pomůže, v těch posledních metrech, abyste byla rychlá a měla ještě sílu. Takhle to funguje, ale nevím to úplně přesně z lékařského hlediska.

Takže se vám v nadmořské výšce jede lépe nebo hůř? 

Tam hůř, takže když se vrátíte do té naší nížiny, do Nymburka, tak to jde najednou lépe. 

Takže potřebujete do té nadmořské výšky těsně před tím závodem.

Úplně těsně před zase ne, protože když se vracíme, býváme ještě takoví unavení. Takže se říká, že by se měl člověk vrátit tak čtyři týdny před hlavním závodem.

Když má moje tělo na něco chuť, tak si to dám

Když se bavíme o tom, jak podpořit ten sportovní výkon, tak jsem se vás chtěla zeptat i na jídlo. Máte výživovou strategii, kterou byste chtěl a mohl prozradit?

Nemám vlastně žádnou velkou strategii ve stravování. Za ty roky jsem se prostě naučil, co je pro sportovce zdravé a co úplně tak zdravé není. Snažím se dodržovat úplně základní věci, těstoviny, rýži, hodně jím kuřecí a hovězí maso, naopak nejím vepřové, to je už hodně tučné. Tyto věci střídám dokola, naštěstí mám šikovnou manželku, která se o mě v tomto směru hezky stará. Ale že bych měl speciální dietu, to vůbec ne. Spíš zastávám ten názor, že když má moje tělo na něco chuť, tak si to radši dám, i kdybych měl mít třeba dvě tři kila nahoru. Ale cítím se prostě super, energeticky, a dokážu pak ten trénink zvládnout na stoprocentní úrovni. Je to lepší než si třeba sladkost odpírat a pak vím, že bych neměl energii a bylo by to spíš kontraproduktivní. Sportuju tolik, že mi to neuškodí.

Poslední otázky se vážou k vašim plánům do budoucna. Máte vůbec ještě nesplněné sny?

To je docela těžké. Zlatá olympijská medaile byla to poslední, co mi v kariéře chybělo. Brácha mi říkal: ty už jsi prostě kanoistiku dohrál, už jsi vyhrál všechno, co se dá. A je to vlastně pravda. Ale já rád sportuju. Takže nemám asi žádný konkrétní cíl, spíš bych se chtěl věnovat dál tomu, co mi dává smysl. Až nebudu vyhrávat, bude čas tu kapitolu uzavřít, ale teď mě pořád baví závodit a taky trénovat s mladýma klukama. Taky mě baví trénovat s bráchou, a třeba tam získat ještě větší úspěch. Ale že bych si řekl, že teď trénuju na to, abych byl znovu mistr světa, nebo abych znovu vyhrál olympiádu… Bylo by to hezké, ale není to moje primární motivace.

A co vás motivuje?

Moje primární motivace je, že můžu sportovat, být na čerstvém vzduchu, dělat něco pro sebe, a že můžu být fit. Baví mě to.

MARTIN FUKSA

Martin Fuksa (1993) patří dlouhodobě ke světové špičce rychlostní kanoistiky. Olympijský vítěz z Paříže 2024 má na svém kontě také čtyři tituly mistra světa, třináct titulů mistra Evropy a dvakrát ovládl celkové hodnocení Světového poháru. Rodák z Nymburka navazuje na úspěšnou rodinnou tradici – ke kanoistice ho přivedli otec Petr Fuksa, účastník olympijských her v Atlantě 1996, a dědeček Josef Fuksa, kteří jsou zároveň jeho dlouholetými trenéry.