Veronika Freimanová: Častější odpočinek bych brala, natáčení bývá intenzivní

15.11.2022

Veronika Freimanová je herečka, bez které si český film a divadlo ani nedokážeme představit. Z desítek rolí jmenujme aspoň třeba učitelku Hanku z filmu Sněženky a machři, babičku Janu v seriálu Vyprávěj nebo Lady Macbeth na Shakespearovských slavnostech. Sešli jsme se v teplý červencový den, abychom si povídali o tom, jaké to je být herečkou a kde Veronika čerpá energii, když zrovna nestojí na jevišti.

Veronika Freimanová se narodila v Praze, kde žije dodnes. Vyrostla v Nuslích a dnes bydlí nedaleko, má byt v pražské Michli. „Dětství jsem prožila a také nyní žiji u Botiče,“ usmívá se. S manželem Vladimírem Boučkem ovšem zároveň obývá také dům v jihočeském Písku, oba domovy střídají podle potřeby.

Do jižních Čech se Veronika vrací velmi ráda, s rodiči tam jezdívala na chatu, později v roce 1973 v Písku točila svůj vůbec první film. Šlo o poetický snímek Láska, kde se v režii Karla Kachyni poprvé před kamerou objevil i Oldřich Kaiser nebo Jan Kraus. „Písek se mi prolíná celým životem,“ prozradila Veronika. 

Veronika má dvě dcery Markétu a Terezu s režisérem Jaroslavem Brabcem, s nímž se rozvedla v roce 2008. Má také čtyřletou vnučku Ellu. „Máme se navzájem moc rády, hlídám vždycky, když mám volno. Náš měsíc začíná tím, že dceři dávám své volné termíny,“ svěřila se nedávno tisku. Babičkovský věk by přitom Veronice nikdo nehádal, vypadá úžasně.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodla zaměřit se na herectví?

Chodila jsem jako malá do dramatických kroužků, v dětském věku jsem také recitovala. V průběhu let jsem tedy k herectví spěla, rodiče mě podporovali.

Máte za sebou celou řadu úspěšných filmů a seriálů. Dokázala byste vybrat jeden, který byl podle vašeho názoru nejlepší? 

Měla jsem štěstí na různorodé projekty, a tak jsem neustále (co se týče nabídek) něčím překvapovaná a baví mě to. Zajímavá role byla například v Labyrintu, kde jsem hrála trochu šílenou paní, nebo v Kukačkách, kde mě můžete vidět jako ne moc milovanou maminku a tchýni.

Kde jste poznala nejlepší partu kolegů? 

Dobrá parta se většinou na place vytvoří. Natáčení totiž trochu připomíná výlet na tábor. Lidi spolu žijí strašně intenzivně, mnohdy v docela vypjatých podmínkách. Je to vždy zajímavé. Člověk se poznává velmi blízko s kolegy, se kterými pracuje.

Když byste měla odpovědět, zda je pro vás jako herečku příjemnější film nebo divadlo, co byste vybrala? 

Každé má svoje. U mě platí, že jedno bez druhého nejde dělat. Je dobré, když člověk hraje divadlo, protože si tam vyzkouší různé věci a hned zaznamená reakci publika. Ať už ve veselé nebo smutné roli. A film a televize mají společné to, že jde o velice intenzivní, většinou krátkodobou práci. Kde člověk teprve po nějaké době vidí výsledek. 

Kde vás mohou příznivci a fanoušci v letošním roce 2022 vidět?

Minimálně ještě rok poběží seriál ZOO dvakrát týdně na televizi Prima. Je to hodně intenzivní práce, točí se pořád, ať už ve Dvoře Králové v ZOO, nebo v atelierech v Praze. Dále se objevuji v druhé sérii Kukaček vysílané v České televizi. Scénáře na Kukačky se čtou jako detektivka. Teď se navíc chystám společně s Vojtou Kotkem, pro televizi Prima, k druhé sérii seriálu Einstein, jsou to takové detektivní, vtipné příběhy. Jde o osmidílný seriál, jehož první série se začala točit ještě před Covidem. Druhou sérii začneme natáčet v srpnu 2022 a já se na to moc těším na setkání s Vojtou Kotkem, Pavlem Zedníčkem, Aničkou Polívkovou a režisérem Vojtou Moravcem.

A kde vás můžeme vidět na jevišti?

U divadla musím vybírat, co lze vůbec zvládnout. Mám nyní pět komedií, víc už teď prozatím nenazkouším. Jsou to Bosé nohy v parku s Rudou Hrušínským, Aničkou Kameníkovou a Radúzem Máchou, anebo Milionový údržbář s Petrem Nárožným. S Vláďou Kratinou pak hrajeme hru Dokud nás milenky nerozdělí. To jsou představení, které hrajeme i mimo Prahu. V hlavním městě pak hraji dvě představení v Divadle Bez zábradlí.

Zapomenout pak nemohu ani na druhý díl Princezny zakleté v čase. Jde o moderní pohádku, především pro diváky v kinech. Mám to štěstí, že vždycky přijde něco, co neočekávám. To se týkalo například nabídky Terezy Kopáčové v Ochránci nebo Metanolu, kde jsem hrála roli umírající matky otrávené pančovaným alkoholem.

Dva roky trvající covid poznamenal celou řadu oborů. Jak tomu bylo u vás?

Na covid jsem onemocněla hned na začátku, aniž bych o tom věděla. Naštěstí nešlo o nějaký těžký průběh. Myslím si, že jsem k nemoci přišla při předpremiérách Princezny zakleté v čase, kde byly stovky lidí. Jak se covid šířil dál, tak se z tohoto období stalo takové bezčasí. To jsem prožila víceméně v Jižních Čechách. A bylo to fajn. Měla jsem to štěstí, že jsem si zkusila novou věc. Dostala jsem nabídku na namluvení kresleného filmu, Dara a Róza, který se stále ještě animuje a dokončuje. To byla věc, která by mě normálně třeba nepotkala a vlastně o to intenzivněji jsem mohla být mimo Prahu. Postupně se situace vrátila do normálu. Museli jsme dotočit v covidovém čase první díly Kukaček. Byli jsme tehdy všichni neustále testovaní. 

Najdete při svém pracovním nasazení také čas na odpočinek? 

Jsem ráda, když mám možnost pořádně se vyspat. Natáčení někdy začíná v pět hodin ráno. Takže ano, častější odpočinek bych někdy brala. Celý covid jsme prožili v Jižních Čechách, hlavně na procházkách. Brala jsem to trochu jako rehabilitaci po operaci menisku.

Kam jezdíte na dovolenou? Byla jste někde v zahraničí, nebo jste zůstala doma, v České republice? 

V zahraničí, v Řecku. Dávala jsem si to do smluv dopředu, že koncem června s manželem odjedeme. To byl opravdový odpočinek. Měli jsme to štěstí. Jezdíme vždycky na nějaký jiný ostrov. A je to něco tak neuvěřitelného: skvělé jídlo, místní klid a fajn lidi a hlavně úžasné moře. . 

A máte s manželem i v Česku nějaké společné zázemí mimo Prahu? Například chalupu nebo jiné místo, kde trávíte volný čas? 

Hodně pendlujeme mezi Pískem a Prahou, protože bydlíme na obou místech. To pendlování nás vytěžuje natolik, že vlastně chalupa moc nepřichází v úvahu.

Máte v domě v Písku nějaká kamna, nebo krb? 

Ano, máme rohový krb. Mám moc ráda oheň. Ještě mám v plánu udělat na zahradě menší stálé ohniště.