Jak velští anglikáni i buddhistky vytápějí svoje centra peletami

2.10.2012

Čím byste vytápěli přes tisíc let starý kostel, kdybyste z něj chtěli udělat volnočasové centrum? A jaké topivo byste doporučili buddhistkám, které chtějí mít co nejmenší uhlíkovou stopu? Ve Walesu se rozhodli pro pelety. Automatický kotel dnes najdeme jak v anglikánském kostele, tak v buddhistickém centru, které jsou od sebe vzdálené jen několik desítek kilometrů. Obě komunity jsou s dřevěnými peletami na výsost spokojené.

V minulém čísle jsme vás informovali o tom, jak se na pelety vytápí jeden ze symbolů královské moci ve Švédsku – Drottningholmský palác. Další příběh ze západní Evropy nám ukazuje, proč se pro pelety rozhodly pro změnu centra duchovní.

Kostel svatého Petra ve velšském Peterschurch se v lednu tohoto roku nově otevřel již nejen jako anglikánský kostel, ale také volnočasové centrum. Místní komunita se zde tradičně schází již více než tisíc let, v šestém století se zde potkávali Keltové a části kamenného zdiva dnešní budovy pocházejí  z 9. století z období Sasů. Starý kostel se ovšem dříve otevíral pouze dvakrát týdně na několik málo hodin – pro širší komunitní aktivity chybělo zázemí a také byla zima.

Dřevo na prvním místě

Proměny kostela ve volnočasové centrum se ujali architekti z firmy Communion Design, kteří za projekt získali v roce 2011 cenu Wooden Award. Ve všech jeho částech se totiž spolehli na dřevo. Zatímco kuchyň, toalety i knihovnu zabudovali do prostor starého kostela jako nové objekty ze dřeva, vytápění obrovské, staré kamenné budovy svěřili kotli na dřevěné pelety. Skryli jej v dřevěné chatě na hřbitově, odkud vedou do kostela speciálně izolované trubky. Veškeré práce na starém hřbitově probíhaly pod dohledem archeologů, přemístěno muselo být celkem šedesát ostatků.

Stejně tak jako na hřbitově, také v kostele samotném bylo třeba zachovat pietu. Architekti z Communion Design prokázali, že je přesto možné starou, památkově chráněnou budovu vytopit a také vybavit zázemím. „Vzhledem k citlivé povaze místa z hlediska náboženského i památkového jsme se snažili stávající budovu měnit co nejméně,“ potvrdil Alex Coppock z Communion Designu.

Příklad normanského kostela tak otevírá možnosti také pro mnohé jiné památkově či jinak chráněné budovy, které se mohou díky šikovnému projektu pustit do rekonstrukce i s peletovým vytápěním.

Pelety přinesly úspory i rozvoj aktivit

Volnočasové centrum funguje na dobrovolné bázi a je také financováno z dobrovolných darů nebo dotací. Dřevěné pelety si proto komunita zvolila jako výhodné topivo, jehož 75 kilowattový kotel navíc nepotřebuje žádnou složitou obsluhu. Protože pelety vytvářejí mnohem méně popela než dřevěné špalky nebo štěpka, vynášet se musí jen jednou za čtrnáct dní. Zateplením kostela samozřejmě nelze vytvořit zcela nízkoenergetickou budovu, i tak ovšem co nejúspornější topivo v podobě pelet přineslo významnou úsporu. Celý kostel se nyní při každodenním provozu vytopí za 6000 liber ročně.

Každý den může kostel fungovat právě díky tomu, že se podařilo jej vytopit. Kromě anglikánských bohuslužeb tak nyní v kostele funguje také knihovna a centrum pro mladé rodiny s dětmi. Prostory starého kostela se zázemím v dřevěné kuchyni, toaletách a balkonu v moderním stylu si často pronajímají různé spolky nebo sdružení, která zde pořádají konference a soustředění, patří mezi ně také břišní tanečnice nebo praktikující tai-či.

Buddhistky a jejich uhlíková stopa

Jen několik desítek kilometrů od kostela v Peterschurchi se nachází ženské buddhistické centrum pro meditaci v ústraní Taraloka. O celý dům, kam přijíždějí po celý rok meditující, se stará skupina několika málo anglických buddhistek, které také na svém blogu používají svá buddhistická jména. Zřejmě proto, že jedním z principů buddhismu je vědomé jednání, neobešla se výměna starého kotle na topný olej bez pečlivého zkoumání všech možností. Kulaprabha, jak si říká jedna z buddhistek, se začala intenzivně zajímat o možnost vytápění budovy.

Kulaprabha spočítala, jakou celé buddhistické centrum zanechává uhlíkovou stopu, a tedy jak moc přispívají k produkci skleníkových plynů na planetě. Ačkoli zjistila, že jejich stopa je nižší než britský průměr, rozhodly se buddhistky stopu ještě snížit, a to přechodem na topení dřevěnými peletami doplněné o solární panely. „Váhala jsem, protože jsem měla pocit nejistoty při přechodu z fosilních paliv na dřevěné pelety. Byla jsem si ale jista, že pokud bychom pouze koupily nový kotel na topný olej, bylo by to ukvapené rozhodnutí se spíše krátkodobou perspektivou,“ popsala Kulaprabha.

Jednoduchá obsluha i instalace se počítá

I proto, že jde o výhradně ženské meditační centrum, uvítaly buddhistky snadnou obsluhu kotle na pelety. A protože podobně jako v Peterschurch také buddhistická komunita funguje na principu dobrovolných darů a práce, zvolily dřevěné pelety i jako nejvýhodnější ze zdravých paliv. Přesto byla změna možná až tehdy, když získaly dotace od britských organizací podporujících snižování uhlíkové stopy. Aby byla co nejefektivnější, k vytápění dřevěnými peletami přidali taky solární panely.

„Ten den jsme změnily program tak, abychom se nesnažily studovat právě o půl jedenácté, kdy měl přijet jeřáb následovaný potom v jedenáct hodin obrovským nákladním autem,“ popsala Kulaprabha, jak automatický kotel z Rakouska společně se zásobníkem a trubkami dorazil v roce 2010 do centra v Bettisfieldu již zabudovaný do osmitunového dřevěného kontejneru „Energy Box“.  Na zahradu Taraloky ho přemístili velkým jeřábem a zapojili během několika hodin.

Správci kostela v Peterschurch a buddhistky z Taraloky se stali příkladem hned v několika oblastech rozhodování ohledně vytápění velkých budov. Dokázali, že i ve velmi starých a památkově chráněných budovách je možné uvažovat o změně vytápění, která může otevřít novou etapu, protože je najednou možné pozvat návštěvníky častěji a na delší dobu. Dále prokázali, že pokud vybíráme topivo vědomě, zvážíme všechny výhody a rizika nejen pro nás, ale taky pro naše okolí, často skončíme u dřevěných pelet. A speciálně tehdy, když se opravdu pečlivě staráme o finance, které jsme získali třeba od rodiny, přátel nebo známých jako dary.