Pelety a kotle na biomasu v České republice

16.5.2012

Kotle na biomasu pro užití v domácnostech hrají na trhu v České republice dlouhodobě svoji nezastupitelnou úlohu. Tím, jak jsou různorodá paliva na bázi biomasy, liší se i konstrukce a pojetí spalovacích zařízení.

V České republice jsou obecně vnímány 3 kategorie kotlů:

• zplynovací kotle na dřevo a brikety z biomasy,
• automatické kotle na pelety a sypká ekopaliva,
• krbová kamna a krbové vložky.

Zplynovací kotle na dřevo a brikety z biomasy zahrnují tepelné zdroje pro vytápění rodinných domů, kde bývají nejčastějšími palivy dřevěná polena nebo brikety vyrobené z biomasy a ojediněle také dřevní štěpka. Nejvíce klasických kotlů na kusové dřevo vyrábí firmy Viadrus a Dakon, nejvíc zplyňovacích kotlů na kusové dřevo firma Atmos.

Automatické kotle na pelety a sypká ekopaliva jsou plně automatické tepelné zdroje pro vytápění rodinných domů. Kotlů na dřevní pelety se v České republice zatím vyrábí méně, různé typy peletových kotlů nabízejí např. firmy Verner, Atmos, OPOP, Benekov nebo Ponast.

Krbová kamna a krbové vložky jsou naopak tepelnými zdroji umístěnými v obytných místnostech, mnohdy se jedná o zajímavé designové prvky. Vhodnými palivy jsou dřevěná polena a dřevěné brikety.

Celkový obrat sektoru výroby, prodeje, distribuce a servisu kotlů na biomasu se podle odhadů Klastru Česká peleta pohybuje okolo 1,3 mld. Kč za rok.

Následující tabulky a grafy přinášejí podrobnější přehled o prodejích kotlů na biomasu pro domácnosti v České republice a porovnání s ostatními prodeji kotlů do výkonu 50 kW. Data o prodejích byla shromážděna od členů a z informačních zdrojů CZ Biom, Klastru Česká peleta a portálu tzb-info. 

V tomto výčtu je třeba zdůraznit, že kotle na biomasu v České republice mohou jako jediné, navzdory celkovému poklesu prodejů na trhu tepelných zdrojů, vykázat rostoucí trend. Výrobci kotlů na biomasu, pelet a ekopaliv spolu čile komunikují  a každoročně se potkávají na společných akcích – viz. obrázek.

Výroba a spotřeba pelet v České republice

Česká republika je v současnosti ve výrobě dřevěných pelet především exportérem, domácí spotřeba je oproti vývozům nízká a nejsou využity všechny výrobní kapacity.

Pozn.: Data za rok 2011 jsou z části stanovena odhadem.

Vývoj v oblasti využívání pelet je pozitivní. V roce 2010 bylo vyrobeno zhruba 145 tisíc tun dřevěných pelet, z toho vývoz činil 111 tisíc tun, dovoz přesáhl 13 tisíc tun. Tuzemská spotřeba se tak pohybuje ve výši cca 50 tisíc tun. Ačkoliv mírně poklesla výroba a poklesl vývoz, vzrostla tuzemská spotřeba a to především v sektoru domácností.

Poptávka rostla i po automatických kotlích na pelety – v roce 2010 se jich prodalo přes 4800, což bylo především zapříčiněno možností národní dotace z programu Zelená úsporám. Jejich celkový počet však dosud není nijak vysoký, v domácnostech je odhadem 11 tisíc kusů (ke konci roku 2010). V prodejích se v posledních dvou letech objevují i krbová kamna na pelety, nicméně jejich prodej je zatím okrajový. Perspektivně je možno předpokládat, že celá tuzemská produkce pelet se uplatní v České republice a že se jisté množství bude dovážet ze Slovenska, Polska, Ukrajiny či Ruska. Vývoj dovozů za první čtvrtletí roku 2011 odpovídá zhruba stejnému období roku předchozího.

S ohledem na současný propad počtu prodaných kotlů na pelety (konec programu Zelená úsporám) je však nepravděpodobné, že během pár let bude česká výrobní kapacita vyčerpána.

V roce 2010 nastala také pro menší výrobce pelet neznámá situace, díky změnám v dřevozpracujícím průmyslu (veřejné tendry státního podniku Lesy České republiky) nastal nedostatek a vysoká cenu vstupní suroviny, díky čemuž došlo minimálně v jednom případě k ukončení výroby a v jednom případě k přechodu na výrobu rostlinných pelet. České pelety se čím dál více hůře prodávají v zahraničí. Tradiční trhy v Rakousku a Itálii obsazují výrobci z Rumunska a Bosny.

Mapa výrobců pelet v České republice

Leaderem trhu je největší česká pila Mayr-Melnhof v Paskově s výrobou okolo 60 tisíc tun. (kapacita je však 100.000 t)

Druhý ve velikosti je Holzindustrie Chanovice v západních Čechách (společnost Haas Fertigbau) s výrobou okolo 20.000 t.

Třetí je Holzindustrie Pfeifer v Trhanově u Domažlic (cca 15.000 t).

Dále následují ryze čeští výrobci s kapacitou okolo 10.000 t ročně.

• EUROCORP s.r.o., Odry
• Enviterm a.s., Ždírec nad Doubravou
• EUROPELET GROUP a.s., Příbram
• EURO PELLETS s.r.o., Golčův Jeníkov

Z malých výrobců okolo 5.000 t jsou uvedeny jen ti, kteří mají nějakou tradici a stabilitu na trhu: 

• Eco-Vest s.r.o., Uhlířské Janovice
• Latop s.r.o., Tábor
• Zdeněk Kulda, Dobříš
• Komterm, Březnice

Výrobci pelet okolo kapacity 2.000 t ročně nejsou uvedeni, jejich význam je okrajový a lokální.

Především je potřeba si uvědomit, že výroba pelet přirozeně kopíruje silný dřevozpracující průmysl či je ideálně jeho součástí. Dnes stojí řada českých peletáren na zelené louce a pilina je dovážena. Tato může být do budoucna neudržitelná, logistika prodražuje pelety, výrobce pelet nemá jasnou vazbu na surovinu a jeho výrobní stabilita je v zimě proměnlivá. Výrobou pelet výrazně zamíchá vybudování energocentra v pile Stora Enso ve Ždírci nad Doubravou (pořez 1 mil. m³ kulatiny ročně), kdy od roku 2013 nebude pravděpodobně dostupná surovina pro výrobce pelet a briket v kraji Vysočina.  Pro výrobu certifikovaných pelet je nutná čistá odkorněná smrková pilina a nelze ji nahradit jako u briket jiným druhem.

Při produkci pelet existuje jasné vymezení mezi vysokou kvalitou a cenou (cca 200 eur/t) pro pelety do rodinných domů a budov a průmyslovou peletou, i když dřevěnou, která nemá větší cenu než cca 120 eur/t a může konkurovat dřevní štěpce. Kotle na pelety i velkých výkonů prakticky neumí spalovat jiné než certifikované pelety a jakákoliv větší popelnatost než 2 % z objemu a nižší bod tavení popela, znamená, že popel struskuje a napéká se na hořáky.

Budoucnost by mohla vypadat tak, že tak jak se bude koncentrovat pilařská výroba u pár výrobních gigantů, bude i výroba pelet pouze u původců suroviny. Tato vize může být pro lokálního prodejce sáčkovaných pelet značně radikální, avšak větší distributorské firmy se potýkají s tím problémem, že pokud chtějí dodat zákazníkovi pelety komfortně cisternou, palivo naloží pouze ve velkých peletárnách, kterých je v České republice málo. Ostatní nejsou pro danou dopravu buď připraveni, nebo nemají dostatečnou kapacitu či zaručenou kvalitu pelet po celý rok. Tento koncept zpravidla funguje v cizině. 

To však neznamená, že pelet bude nedostatek, největší výrobci svoji produkci převážně exportují (jsou navíc vlastněni rakouskými či německými dřevařskými koncerny). Pokud stoupne prodej pelet v České republice, rádi zaměří svůj prodej na domácí trh, i pro ně je export pro dopravní náklady obtížný. V současnosti převyšuje německá výroba cca 1,5-krát německý domácí trh a zejména severní Čechy se pro import z Německa hodí.

Dostupnost pelet

Pokud se podíváme na dostupnost pelet v jednotlivých regionech ČR z pohledu koncového zákazníka, je situace uspokojivá. Po letech, kdy pelety byly spíše osobním hobby, jsou nyní k nalezení v každé lokální prodejně řeziva, řetězcích, u topenářů a také malí výrobci se zaměřují na osobní prodej. Obsluha zákazníka je problematičtější, většinou se prodejci spoléhají na odběr pár set kilo osobními auty, doprava je realizována místním nákladním automobilem s nevyrovnanou kvalitou služby. Za ideální standard se považuje nákladní auto s terénním manipulátorem, které umí paletované zboží uskladnit až zákazníkovi do garáže. 

Cisternové dodávky s celorepublikovým pokrytím se teprve rozjíždějí, ale již fungují. Ostatní dodavatelé dopravu řeší nájmem zemědělského přepravníku na krmiva či cementovou cisternou. Kvalita a spotřebitelská úroveň je však proměnlivá, auta nemají certifikované váhy, čímž se vystavují sankcím obchodní inspekce, nelze odsávat prach ze skladů apod. Nicméně cisternová přeprava je vnímána jako klíč pro rozšíření topení dřevěnými peletami. 

Vladimír Stupavský, Marek Řebíček – Klastr Česká peleta, 2012