Evropa má nové normy pro pelety a tuhá biopaliva

2.10.2012

Až dosud byly v každé zemi rozdílné standardy výroby dřevěných pelet i jiných tuhých biopaliv, absence společným norem potom komplikovala vývoz a dovoz i komunikaci mezi výrobci kotlů a paliv, a tak brzdila perspektivní odvětví obnovitelných zdrojů energie. Nové evropské normy přispívají k vysoké a srovnatelné kvalitě tuhých biopaliv, zákazníkům slouží k lepší orientaci na trhu a výrobcům spalovacích zařízení umožňují specifikovat požadavky na vhodné palivo.

Technické specifikace předložil odborné veřejnosti k odzkoušení a k připomínkám Evropský výbor pro normalizaci CEN. Pro tuhá biopaliva bylo nakonec vydáno celkem šest klasifikačních norem řady EN 14961. Obecná norma z roku 2010 EN 14961-1 definuje klasifikaci tuhých biopaliv podle původu – rozlišuje dřevní, bylinnou a ovocnou biomasu. V roce 2011 potom vyšly další normy týkající se paliv pro neprůmyslové použití ve spalovacích zařízeních do 500 kW. Je to specifikace dřevních pelet (-2), dřevních briket (-3), dřevní štěpky (-4), palivového dřeva (-5) a nedřevních pelet (-6). Zatímco u obecné normy jsou parametry spíš informativní, tady jsou normativní a přísnější, protože malá spalovací zařízení v hustě zalidněných oblastech nedisponují nejnovějšími regulacemi, nečistí kouřové plyny a neobsluhují je profesionálové.

Různé sledované parametry, například také obsah těžkých kovů, paliva dělí na několik tříd. Třídy A1 a A2 reprezentují pelety vyrobené z čistého, nepoužitého dřeva, které nebylo chemicky ošetřeno, s nízkým obsahem popela a dusíku. Pelety třídy B mohou obsahovat chemicky ošetřené vedlejší produkty dřevního průmyslu, přesto mohou být užívány v celé Evropské unii kromě Francie a Itálie. Jednotlivé vlastnosti tuhých biopaliv jsou většinou označovány velkým písmenem, které je odvozeno od anglického názvu, chemické prvky mají své obvyklé chemické značení. Zatímco normativní vlastnosti se musí vždy uvádět, informativní se uvádějí buď na vyžádání, nebo podle požadavku normy. V tabulce 1 je přehled označení jednotlivých vlastností.

Průmyslové dřevní pelety spadají pod obecnou normu EN 14961- 1. Ta se nevztahuje pouze na pelety ze dřeva, a tudíž mají jednotlivé parametry velmi široká rozmezí, např. popel má deset tříd od min. 0,5 w-% do 10 w-% a výše. Odběratel však může specifikovat požadovanou hodnotu u všech normativních, případně i informativních parametrů (například u chemicky ošetřeného dřeva se normativně sledují i síra, dusík nebo chlór). V normě EN 14961-2 pro neprůmyslové použití pelet jsou normativně požadovány i hodnoty výhřevnosti a sleduje se přítomnost osmi těžkých kovů (arsen, kadmium, chróm, měď, olovo, rtuť a nikl). Informativní je potom tavitelnost popela.

V tabulce 2 je uvedeno porovnání požadavků obou norem, tj. EN 14961-1 (obecné požadavky) a EN 14961-2 (neprůmyslové použití) včetně označení normativních a informativních vlastností.

Oproti obecné normě jsou přísnější požadavky také v části pro neprůmyslové použití briket – EN 14961-3. Spadají sem spalovací zařízení jako krby, kamna, varné spotřebiče, pokojová topidla a saunová kamna. Požadována je tu opět výhřevnost, tavitelnost popela a přítomnost osmi těžkých kovů. Norma také uvádí příklady různých tvarů briket a návod pro měření rozměrů. Všechny uvedené vlastnosti jsou normativní. Řazení briket do tříd A1, A2 a B je stejné jako u pelet.

V tabulce 3 je uvedeno porovnání požadavků obou norem, tj. EN 14961-1 (obecné požadavky) a EN 14961-3 (neprůmyslové použití), včetně označení normativních vlastností.

Výše uvedené normy se snaží komplexně pojmout problém kvality jednotlivých tuhých biopaliv. Vyžadují zveřejnění výčtu fyzikálních a chemických parametrů, a tak vyřazují z používání dřevo z demolic a chemicky ošetřené dřevo obsahující těžké kovy a halogenované organické sloučeniny. Výrobci a dodavatelé by si měli uvědomit, že je jejich odpovědností uvádět správné kvalitativní parametry tuhého biopaliva a učinit vše proto, aby byly uživateli k dispozici.

RNDr. Alice Kotlánová, redakčně upraveno